Porovnání klimatické regionalizace ČR podle Moravce – Votýpky (1998) a Quitta (1971)
Jan Pivec
Česká zemědělská univerzita v Praze, agronomická fakulta, katedra obecné produkce rostlinné a agrometeorologie; Kamýcká ul., 165 21 Praha 6 - Suchdol; e-mail: pivec@af.czu.cz
Klimatická regionalizace Moravec – Votýpka (Moravec & Votýpka, 1998) je založena na digitálním modelování s daty z třicetileté datové řady tzv. “normálu” z let 1961 – 90, naměřenými na 85 klimatologických stanicích ČR. Zimní období bylo uvažováno pro účely výběru charakteristik teplotních i srážkových (trvání období s převládáním teplot vyšších než 10°C, trvání hlavního období sucha s datem zahájení a ukončení, úhrn ročních srážek) od 1.7. do 30.6. následujícího roku. Novým je použití součtových řad v různých modifikacích s malou prostorovou jednotkou zpracování 100 x 100 m ke stanovení délky období s převládáním teplot (denních průměrů alespoň 10°C) a trvání hlavního období sucha a použití digitálního modelu území ČR v souřadnicovém systému S-42 s krokem 100 m, převedeném do souřadnicového systému S - JTSK. Dále byl zahrnut vliv morfometrických charakteristik sklonitosti, expozice, slunečního ozáření, konvexity a konkavity prostorových jednotek. V konečné fázi zpracování databáze údajů klimatických stanic ČHMÚ autoři rozdělili území ČR do deseti tříd podle průměrného počtu dní s teplotou vzduchu 10°C a vyšší, podle ročního úhrnu srážek nad 580 mm a do 580 mm s obdobím beze srážek nad 22 a do 22 dní.
Klimatické oblasti Československa Quitt (Quitt, 1971) vycházejí z klimatologických dat období let 1901 – 1950 a 1926 – 1950. Z nich byla použita data průměrných teplot v lednu, dubnu, červenci a říjnu (t I – X), počtu letních (LetD), mrazových (MD) a ledových (LD) dní a počtu dní s teplotou alespoň 10°C (HVO). Srážkové charakteristiky zahrnují srážkový úhrn ve vegetačním (s VO) a zimním (s VZ) období, počet dnů se srážkami alespoň 1 mm (s 3 1 mm) a počet dnů se sněhovou pokrývkou. (sp). Z ostatních charakteristik byly použity počty dnů jasných (o < 0,2) a zatažených (o > 0,8). Území republiky bylo rozděleno na čtverce o straně 3000 m, ty pak byly digitalizovány prostřednictvím děrných štítků. Ze souboru byly vytříděny čtverce se stejnými či podobnými hodnotami všech 14ti klimatických charakteristik, tyto seskupeny do větších jednotek, zařazených do tří hlavních oblastí: teplé, mírně teplé a chladné. Hranice klimatických oblastí byly vylišeny podle největšího počtu změn mezi jednotlivými čtverci. Větší změny vylišily hlavní oblasti, menší změny potom jednotky v rámci jednotlivých oblastí. V teplé 5 (T1 nejchladnější nejvlhčí, T5 nejteplejší nejsušší), v mírně teplé 11 (MT1 nejchladnější nejvlhčí, MT11 nejteplejší nejsušší) a chladné 7 (CH1 nejstudenější, CH7 nejteplejší) jednotek. Z toho v ČR se nacházejí 2 jednotky teplé (T2 a T4), 8 mírně teplých (MT2, MT3, MT4, MT5, MT7, MT9, MT10 a MT11) a 3 chladné (CH4, CH6, CH7).
Vlastní porovnání
Zásadní odlišnost obou regionalizací klimatu ČR spočívá v souboru zpracovávaných dat. V prvém případě roce 1998 to byl datový soubor ČHMÚ z let 1961 – 90, tedy období tzv. normálu, v druhém případě v roce 1971 to byla padesátiletá řada meteorologických dat z prvé poloviny dvacátého století, tedy z let 1901 – 50, uvedených např. v souborné studii Podnebí ČSSR, vydané ČHMÚ v roce 1969. Tedy prakticky začátek a konec století dvacátého.
Další markantní odlišností byla nejmenší zpracovávaná plocha, v prvém případě 1 ha, ve druhém 900 ha. Přesto autoři Moravec – Votýpka v konečné fázi zpracování databáze údajů klimatických stanic ČHMÚ rozdělili území ČR pouze do deseti oblastí. Porovnáme-li je s oblastmi Quittovými, odpovídají třídy I – IV oblasti teplé (160 – 180 dní HVO, třída I zahrnuje HVO delší než 178 dní), třídy V – VII oblasti mírně teplé (140 – 160 dní HVO, jednotka MT3 120 – 140 dní HVO) a třídy VIII – X oblasti chladné (120 – 140 dní HVO, třída X do 123 dní). Tyto oblasti byly v digitálním modelu krajiny vyjádřeny exaktně pomocí digitální technologie. Podíl ploch jednotlivých tříd bylo potom možno snadno exaktně vyjádřit. Plocha tříd, odpovídající v Moravcově – Votýpkově regionalizaci oblasti teplé, činila zhruba 30 000 km2, mírně teplé 35 000 km2 a chladné 13 900 km2. Quitt území ČSSR rozdělil do celkem dvaceti tří, pouze ČR potom do třinácti oblastí. Jejich kartografické vynesení do mapy bylo provedeno manuálně. V mapovém díle regionalizace Quittovy lze plochy pouze odhadovat či změřit planimetricky. Přesto srovnáme-li pouze okulárně oba mapové podklady a připustíme-li, že v obou klimatických regionalizacích je objektivně srovnatelné kritérium délka období s průměrnou denní teplotou alespoň 10°C, lze pozorovat v Moravcově -Votýpkově regionalizaci nárůst plochy teplé (zejména na severovýchodě Čech, Moravy a na jihu v Povltaví a Poberounčí) na úkor plochy mírně teplé a chladné (zejména v Podkrkonoší a na Jesenicku a Beskydsku). Plochy chladné oblasti naopak přibylo na západě Čech (Slavkovský les, Teplická vrchovina) a v oblasti jihu Českomoravské vrchoviny (v povodí Jihlavy, na Dačicku, v okolí vrcholů Javořice a Křemešníka). Pro skutečně objektivní posouzení klimatu na začátku a konci minulého století prostřednictvím regionalizace by bylo třeba zvolit jednotné období (kupř. normál) a jednotná kritéria.
Literatura:
Moravec, D., Votýpka, J. (1998): Klimatická regionalizace České republiky. Karolinum – nakladatelství Univerzity Karlovy, vydání 1, 87 s.
Quitt, E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Academia, Studia Geographica 16, GÚ ČSAV v Brně, 73 s.
Příloha:
Tabulka 1. Třídy klimatické regionalizace ČR dle Moravce - Votýpky (Moravec & Votýpka, 1998).
Tabulka 2. Charakteristiky klimatických oblastí ČR dle Quitta (Quitt, 1971).